Ztracený chrám

Slunce už zapadá,
stíny se dlouží,
srdce mé tajemství
stále víc souží.
 
Stával tu kdysi
chrám bílých věží,
však kde byly oltáře
jen ticho leží.
 
Kamenní bůžkové
v závěji květů.
Kam asi zmizeli?
Proč jen stín je tu?
 
Stojím a dívám se
do šera lesa.
Přemýšlím o smrti
a slunce klesá.
Prumer
(4 votes)