Je to už mnoho let, co jsem ten film viděl. Byl jsem ještě malé dítě. Proto ani nedokážu říct, co to byl za obřad. Byla to dívka z Japonska a proto si myslím, že to byl nějaký japonský obřad. Já jsem jen chtěl poukázat na to, že to byla jedna z věcí v souvislosti s čajem, které na mě hluboce zapůsobily a nyní, kdy stojím na začátku své čajové cesty, jsem si na tu scénu z filmu vzpomněl.

Nejde mi o to, jak ten obřad jako vypadal (protože mi je asi jasný, že to nejspíš byl kung fu cha), ale spíš pochybuju o tom, že to byla japonka...

A proč bych si asi tak vymýšlel?!? Co bych z toho měl?!? Čajomilcův zápisník beru jako svůj denníček, kde si zapisuji vše, co mě na cestě čaje ovlivní nebo již ovlivnilo. Aspoň tak jsem pochopil co to je čajomilcův zápisník.

Stále nechápu, proč si myslíš, že si vymýšlím. Cožpak nejde v čajovém obřadu o soulad těla a ducha?

Kdysi pro mne byli všichni asiati stejní a nerozeznatelní. Po té co jsem navštívil na čas Vietnam, Čínu a začal se pohybovat mezi japonci se to rychle změnilo. Dnes je pro mne každý asiat stejnou osobností, stejně rozlišitelnou jako evropané. Korea, Čína, Japonsko, Vietnam....od kud přesně kdo pochází dnes jsem povětšinou schopen říci nejen podle toho ten člověk vypadá, ale i podle toho jak se obléká chodí,...
Často si to v praxi ověřuji, když chodím po Praze a vidím skupinku takovýchto turistů, mám šanci dopředu odhadnout od kud jsou a pak jen když je míjím mohu zkontrolovat, jakým jazykem hovoří.

Ne, to byl jiný film, daleko starší, i když film Poslední Samuraj je také parádní kinematografický kousek, zvláště když si člověk všímá detailů. Už jen pro ty detaily mám tento film tak rád. Například se mi v tomto filmu líbila ta pasáž, kdy samurajský válečník hledá konec své básně. První verše jeho básně zní:

"Naprosto dokonalý květ je vzácný,
člověk ho může hledat celý život
a přece to nebude ztracený čas."

Samurajský válečník nedokáže ukončit svou báseň. Mnoho let hledá závěrečné verše. To se mu poštěstí až ve chvíli, kdy umírá. Tehdy do jeho mysli vstoupí poslední verše jeho básně, které hledal tolik let, možná celý život.

"Všechny květy jsou dokonalé."

To jsou poslední verše jeho básně. Samurajský válečník umírá. Toto je například jedním z těch detailů ve filmu Poslední Samuraj. A těch detailů tam bylo omnoho a omnoho víc. Nejen těch slovních, ale především obrazových. Jedinečný film.

Chci Ti poděkovat za velmi zajímavé a podnětné informace. Rovněž pak za uvedené odkazy a seznam některých knih. Zcela určitě si je v nejbližších dnech vyhledám a ponořím se do studia. Díky moc.

Díky moc. Vždyť já jsem tu určitě nechtěl řešit otázku, jak poznáme Číňanku od Japonky:-) Ještě jednou opakuji: Jen jsem chtěl nastínit, jak na mě zapůsobila jistá scénka z jednoho filmu a jak zanechala ve mě otisk. Ale jaksi jsme se dostali v diskuzi k úplně jiným věcem chichichi. Přeji hezký večer a děkuji ještě jednou.

Ten film, který spomínáš jsem neviděl, ale rád se na něj podívám. Souhlasím s Tebou v tom, že vnímáme málo z toho širokého spektra uvědomování si. Vezměme si například takový obyčejný kámen. Pro někoho to je jen kámen a nic víc už za tím nehledá. Jiný si všímá tvaru nebo barvy. Jiný se zamýšlí nad tím, jak je možné, že kámen je tak tvrdý, když i kámen je složen z molekul i když v hustější koncentraci než například lidské tělo. A mezi jednotlivými molekuly je určitý prostor. Vše záleží od našeho stupně vnímání. Podobné je to i při pití čaje. Jsou lidé, kteří čaj vypijou na jeden hlt. Pro ně čaj znamená jen uhašení žízně a nic víc. Jiného již zajímá i vůně, jiný zas pozoruje tvary a barvu čajových lístků atd. Já chci při pití čaje využít všech smyslů, chci pochopit, proč je čaj v tolika zemích tak oblíbeným nápojem. Líbí se mi, jak jsi to napsal: " V každém haiku, kaligrafii či šálku čaje lze nalézt v jejich případě oslavu okamžiku a uvědomění si krásy věcí, okolo kterých my evropané většinou jen bez povšimnutí projdeme." To je přesné a tak to chápu i já. Vždyť je v podstatě smutné, jak se ochuzujeme o jakousi opravdovost ve všem co děláme. Či je to pití čaje nebo malování obrazů nebo Kung-fu nebo jakákoliv činnost. Když něco děláme, dělejme to úplně a především opravdově. Neříkám, že já do jakékoliv činnosti dávám celého člověka. To ne, ale učím se. Já nevím a ani netvrdím či je to správné nebo ne, na to každý musí přijít sám, svým vlastním nazíráním a zkušenostmi.

Je to sice lehce off topic a nechci vám zde kazit souznění duší, ale já bych ten jejich soulad s přírodou zase tak moc neglorifikoval... Všichni přece ví, že Japonsko jako jediná země nepodepsala dohodu o zákazu lovu ohrožených druhů velryb, a tak pod rouškou vědeckých výzkumů tento národ pomalu a systematicky přispívá k likvidaci již tak nepříliš početné populace nádherných keporkaků. Jinak ve srovnání s jinými národy je jistě jejich vztah k přírodě v mnohém lepší - jen to vybíjení velryb (navíc ve spojení s pokryteckým a falešným odůvodněním) mi k nim prostě nějak nejde. Kdyby alespoň férově řekli, že je prostě sní no....