Ta kapalina byla Čaj

Když mám volný čas, tak na internetu čtu a píšu články nejen o internetu. I tak se stalo, že jsem záměrně náhodou narazil na tyto stránky. Vstoupil jsem přes několik let starý článek zde, když jsem hledal odpověď na otázku, z čeho se dělá pytlíkový čaj.

Článek, respektive diskuze pod ním, se týkal mediálně frekventované tiskové zprávy. V roce 2011 Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně zveřejnila výsledky studie, z nichž vyplývalo, že mezi pytlíkovými a sypanými čaji není v kvalitě rozdílu. Na to jsem se vyhledávače ptal. Opravdu není? Jednou mi kamarád říkal, že mu kamarád říkal, že do pytlíků se dává odpad.

Ponechám meritum sporu povolanějším, diskutujícím k tématu. Diskuze byla zajímavá. Sice jsem jí nerozuměl, ale každá diskuze, kde se ostře střetnou dva diskutující a poté se navzájem omluví, je zajímavá. Na internetu aby jí pohledal. Ostatně, podívejte se sami.

A nyní zpět k mému čaji. Chci vám říci, proč jsem se zde zaregistroval, byť jsem zde jediný, kdo vlastně čaj nemá rád. Ne že by mi nechutnal, je chutnější než voda. Ale ta práce s ním. Uvařit vodu, vyndat pytlík, oddělit pytlíkové dvojče, vložit do vody, promíchat, osladit a hlavně čekat, až voda zchladne na pitelnou teplotu. Ano, čaj je pro mě na žízeň. A protože jsem líný, dávám přednost šťávě, šumáku a čisté vodě.

Byla zima a já si jel odpočinout na chatu. Vyndal jsem věci z auta a chtěl se pořádně napít. Voda je tam dobrá, cožpak o to, ale její teplota byla pár stupňů nad bodem, kdy se z kapaliny stává pevná látka. Tak toho se nenapiju. Kamna už hřála a tak se bude vařit čaj. Pěkně do dvoulitrové bandasky. Navíc jsem si vzpomněl, že jsem nedávno koupil ve vinotéce, opravdu ve vinotéce, papírové jehlánky. Každý s jedním pytlíkem čaje. Zlevněné z třiceti pěti korun na čtyři, protože jim před měsícem skončila doba trvanlivosti. Zaujali mě ty jehlany a tak jsem koupil dva. Teď se budou hodit.

Zprovoznil jsem notebook, vytvořil konektivitu do sítě, zkontroloval zabezpečení a jal se hledat odpověď na mou otázku. Mezi tím se voda uvařila a já do ní vložil své dva pytlíky. Než zchladne, dozvím se, z čeho se dělá pytlíkový čaj. Do diskuze jsem se začetl a voda zchladla, pytlíky nabobtnaly. Usrkl jsem a chutnalo to přesně, jak jsem znal – hořce, ale ne horce. Vzal jsem polévkovou lžíci a přidal třtinový cukr. Zamíchal a nabral plnou lžíci k ochutnávce.  Co to je? Tuhle chuť jsem neznal. Hm, zvláštní. Druhá lžíce. Opravdu zajímavé. No co vám budu povídat, prostě jsem snědl půlku toho čaje jako polívku.

Tak to byl můj příběh o čaji. Už chápu, proč se čaj stane vášní jako káva a víno. Asi dále bude pro mě hlavně na napití, ale zařadil jsem ho mezi předměty výzkumu. Hned vedle internet security. A třeba se jednou potkáme v čajovně a popovídáme si o problematice internetu. Přeji všem dobrý čaj.

Martin Stehlík

Prumer
(2 votes)
Obrázek uživatele Jirka

Po delší době jsem se

Po delší době jsem se začetl do Vašeho textu, Martine, a docela by mě zajímalo, zda jste se ve výzkumu čajového světa za tu dobu nějak posunul a kam. Pokud si to ještě přečtete, dejte vědět ;-)