Stálí návštěvníci e-čajovny ví, kolemjdoucí se následně dozví o mém a Tomášovém výletu do našeho hlavního, smogem promořeného, města Prahy. Vzhledem k tomu, že jsme několikrát zabloudili, spletli si směr tramvaje, ztratili mapu a báli se jezdících schodů, dal by se tento článek přejmenovat na vidláci ve velkoměstě. Nebojte se, nebudu vás trápit smíchy nad našimi útrapami, budu vás totiž děsit prohlídkou čtyř pražských čajoven, které jsme navštívili.

Siva

Zničení, upachtění a polámaní z cesty jsme se 21.8.2007 v 11:45 s vypětím všech sil náhodou ocitli před „oázou klidu v centru Prahy“ před čajírnou a kafírnou Sivou. Siva patří k trojlístku pražských čajoven U dvou šálků, je umístěná kousíček od „staromáku,“ vlastní obchod s tabáky, konvičkami,čaji a má dvě podlaží-první patro a sklep. My se rozhodli pro sklep.

Přivítal nás sympatický čajmen, posadili jsme se do pohodlných gaučů a otevřeli čajový lístek. Po chvíli váhání jsme se rozhodli pro Královskou bohyni a vodní dýmku tropika-pomeranč. Zavřeli jsme lístek a začali si prohlížet prostředí. Když jsme sklouzli pohledem na stůl nastal šok. Na ratanovém stole před námi se povalovaly zbytky Japonské směsi, asi zaschlý Sahlep a igelitový sáček zapadlý mezi ratanem. Když nám po chvíli donesli Tie Guan Yin v gaiwanu a vodu na další zalití ve skleněné konvičce, zalapali jsme po dechu podruhé. Nejen, že se gaiwan na nestabilním stolku skoro převracel, ale přes výše zmiňovanou konvičku nešlo díky špíně skoro vidět. Bohyni jsme si tedy nevychutnali, nechutnala nám. Kdo ví, možná kdyby majitelé dbali trochu více na estetiku a čistotu bylo by to jiné.

Fackou pro naše plíce byla ale vodní dýmka se špatně rozhořelým samozápalným uhlíkem. Kuřáci vodních dýmek si dokážou představit co s vámi udělá, když se ten „gizd“ snažíte roztahat. Starý plech na povrchu se klepal tak, že bublání vody nešlo skoro slyšet. Po chvíli jsme neměli co kouřit ani co pít, zaplatili jsme a v depresi vycházeli vstříc hledání metra.

Dobrá čajovna

V pořadí druhá čajovna kterou jsme navštívili, byla Dobrá čajovna. Tady jsme se sešli s dalšími pravidelnými návštěvníky e-čajovny. Tohoto mini srazu se zúčastnili: Jirka, Petr alias PP, Jarmila, Kaderas a má maličkost.

Jirka si objednal zelený Pu-Erh, bohužel mu donesli tmavý. Kaderas chtěl Dračí studnu, tu neměli tak si vybral Vietnam. Jarmila po dohodě s obsluhou zvolila Dian Hon. Já s Petrem jsme chtěli Železnou bohyni milosrdenství, neměli ji, tak jsem si dala Šarlatové roucho na Petrovu volbu si bohužel nepamatuji. Jirka musel po chvíli zvednout kotvy a přesunout se na Hlavní nádraží. Zůstali jsme tedy ve čtyřech. (To bylo poprvé, kdy jsem nebyla v menšině). Rozhovor nevázl a v příjemném prostředí se pěkně poslouchaly Petrovy zážitky o hledání velkého jezera a Jarčiny názory na svět. Přes mnohé výhrady, které k Dobré čajovně mám, se díky příjemným lidem stala klidným místem v centru Prahy, sloužící k načerpání sil před vstupem do dalšího víru velkoměsta.

Urasenke

Nádherným přechodem z Dobré čajovny na strahovské koleje (kde jsme nocovali) byla tečka v česko-japonské společnosti v Urasenke, kam nás pozval Petr (PP).

Provedl nás místnostmi, předvedl čajový obřad, našlehal Matchu, pohostil nás japonským cukrovím, nechal nás si vše prohlídnout a byl velmi trpělivý při odpovídání námi kladených dotazů.

Při odchodu z této pravé oázy klidu do deštivého pražského večera, jsme se cítili jako po vydatném a dlouhém spánku. Na Strahov jsme dojeli v úžasné náladě a náramně klidném rozpoložení. Urasenke má otevřeno pro veřejnost vždy ve čtvrtek od 19:00. Všem zájemcům vřele doporučujeme.

Čajovna u kostela

V pátek, v den našeho odjezdu, jsme stihli navštívit další dvě čajovny. První z nich byla Čajovna u kostela (u dvou šálků II.)

Kdybych měla srovnávat vzhledově by vyhrála Siva. Snad každý dá asi přednost celkem pohodlnému starému obýváku před padající omítkou ze stěn a stropů, žádného zvonečku a metalovou hudbou. Tentokráte jsme si dali dračí studnu a opět vodní dýmku. Velké plus této čajovně přiděluji za čistou ohřívačku a dobrou dračí studnu. Mínus přes celou stránku za dýmku. Nevím, asi jsem zvyklá z naší čajovny na určitý komfort co se dýmek týče, v každém případě když dýmka netěsní, může být sebelepší tabák a výsledek bude stát za nic. Shisha v čajovně u kostela byla netěsnící snad všude kde se dalo. Stačilo malé vdechnutí do dýmky a tato malá neotáčející se vodní víla se zahalila do plného tmavého kouře, který měl patři našim plícím... Asi mají sobeckou vodní dýmku. Po hodině jsme zaplatili a šli si zvednout náladu ven.

Cha dao - teanet

Kdybych neviděla asi neuvěřím. Pár metrů od hlavního nádraží totiž existuje oáza klidu nabízející návštěvníkům čaj, příslušenství a vlídně slovo (i když ne moc české). Na Jeruzalémské ulici sídli teanet. Když jsme vešli do sice malé, ale velice příjemné čajovničky přivítal nás skoro česky mluvící Číňan. Vše nám ukázal, nechal vše ohmatat, očuchat, navážil nám úžasné množství voňavého čaje a zabalil dva zbrusu nové gaiwany do naší sbírky. Byl velice příjemný, ochotný a skromný. Co se týče prostředí „čajovny“ bylo stejně tak úžasné jako majitel (prodávající). Bohužel čas byl neúprosný a nezastavil se ani na minutku, nezbyl nám ani nato, dát si v tomto útulném místečku kapičku čaje. Vše jsme zaplatili a šli vstříc špinavé a deprimující hale hlavního nádraží.