Jak začít s puerhem: 2 - oblasti

V dnešní části se podíváme na různé oblasti produkce puerhu, co se od nich dá čekat za chutě, jak zrají. Zkusím ke každé oblasti uvést čaje, co mi přijdou zajímavé. Začneme ale lehce o míchání.

To blend or not to blend: that is the question

Takhle to původně bylo v Hamletovi (hlavní hrdina se přitom díval na puerhový koláč)… jenže jelikož tehdejší angličané neměli pro puerh takové pochopení a tak tam Shakespeare pro nakrmení davu dopsal tu lebku, no.

Dříve (před 2000) byla naprostá většina puerhu míchaná – ať už v rámci jedné oblasti (např. směs různých podoblastí Bulangu), případně šlo o směs více různých oblastí. V dnešní době jsou eshopy plné „jednodruhovek“ – např. v Yiwu se už běžně seženou čaje odlišené na úrovni jednotlivých vesnic.

Důvodů, proč se dříve čaje míchaly, bylo více. Určitě je podstatný fakt, že za časů státní produkce se vyrábělo čaje hodně najednou a jediná oblast by prostě nestačila. I díky tomu vzniklo umění míchačské (Což je dřina; namíchat čaj, který je k okamžitému pití dobrý, je samo o sobě těžké. Namíchat čaj, aby dobře zrál, je ještě těžší).

Proč dnes vzniká tolik jednodruhových čajů? Kdo je dělá? Typicky jde o malé producenty, především o majitele eshopů, kteří dělají vlastní lisování. Jde o docela malá množství čaje, tudíž není problém je vzít z jediné oblasti. Dále si myslím, že vzhledem k obtížnosti míchání a nedostatku zkušeností s ním si prostě většina „západních ešopářů“ na míchání nemůže troufnout. Takže proč nevytvořit kult úžasnosti jednodruhových čajů? Hurá do toho. U oolongů a zelených čajů to docela funguje, tak proč by to nefungovalo u puerhu?

…protože puerh je složitější. Já odpověď na otázku míchat/nemíchat vidím takhle – je to jako s červeným vínem. Pokud se zatraceně povede úroda hodně dobrého materiálu, tak jednodruhovka funguje (Např. Hommage a mon pére od Jeana Royera). Ale v běžném případě se dobrým namícháním dá dosáhnout vyváženějšího a komplexnějšího čaje. Různé oblasti taky různě dobře snášejí míchání. A závisí i na věku pití. Mladé jednodruhovky jsou často super, ale s časem (10 let) mají tendenci se zjednodušit a být trochu „jednorozměrné“. Jenom doplním, že pojem „jednodruhovka“ je trochu pofidérní. Protože když je koláč z „Yiwu“, tak to může znamenat, že je blend pěti podoblastí a bude super komplexní nadosmrti.

No a poslední věc, co je podstatná u jednodruhových čajů – pozor na to, odkud čaj máte. Protože spousta z nich je, abych tak řekl, neozkoušená. Ukažte mi čaj z před 2000 s dominantní složkou listí z Ailao. Neznáte? To se vám nedivím… Spousta čaje z jediné vesnice/menší oblasti může být super k pití teď, dobrá k pití za pět let, ale za 15-20 už může jít k čertu. Dokonalým případem je Jingmai – pro spoustu lidí jsou mladší čaje z Jingmai super – jsou chutné, ovocné, sladké, prostě mňamka, co by se mohlo pokazit? Jenže za 10 let to už není žádná hitparáda, vlastně to už pak není moc klasický puerh, zraje to prostě hodně divně.

Tedy, pokud ochutnáváte/kupujete jednodruhový čaj na zrání, dejte si pozor, odkud je. Pokud vám prodejce cpe čaj z Jingmai, Ailao, Mangfei, či Jinggu (a dílem i z Wuliangu), s tím, že to „zaručeně bude skvěle zrát“, tak mu ten koláč omlaťte o hlavu, protože kecá. Ne, že by ty čaje musely vyzrát špatně (byť zrovna u těchto oblastí mi přijde, že spíš ano), ale prostě to nemůže vědět! Až si nachutná tři jednodruhové čaje z 80-90tých let z těchto oblastí, tak ať vás pak krmí podobnými hláškami. Jenže takové čaje nejspíš neexistují. Ty oblasti ale můžou dobře fungovat v blendu, jako součást určitého většího celku chutí.

Naopak pokud se díváte na čaje deklarované jako Yiwu, či Bulang, tak tam se jednodruhovosti převážně bát nemusíte. Beztak jsou to velké oblasti a nejspíš dostanete blend v rámci oblasti…

Oblasti

Zkusím tu sesumírovat své zkušenosti s jednotlivými oblastmi a případně i podoblastmi. Některé (Gedeng, Hekai, Ailao) oblasti bohužel vynechávám, protože je prostě nemám dostatečně napité. Leckdy je možné psát název více způsoby, použiju konvenci minimalizace počtu mezer (tj. místo Lao Man’E píšu Laoman’e). Doporučuju si vygooglit mapy čajových oblastí a podívat se na ně, aspoň mně se pak všecko líp pamatuje. Některé mapy:

http://www.essenceoftea.co.uk/blog/2011/08/puerh-mountains-of-yunnan

http://www.zhizhengtea.com/map-of-xishuangbanna.html

Případně moje mapa, kam si značím čaje, o kterých jsem psal (o prázdninách aktualizuji, slibuji, teď nebyl čas):

https://maps.google.com/maps/ms?msid=209503716069572536963.0004bee0674f158bfd29f&msa=0&ll=21.892084,101.376343&spn=4.204192,7.13562

Docela výrazné rozlišení je podle toho, jestli oblast leží nalevo, či napravo od řeky. 

Bada

Oblast, ze které se více puerhu, zdá se mi, dá sehnat až v těchto letech. Čaje z Bada dělá Yunnan Sourcing, Chawangshop a pu-erh.sk. Bada od YS jsou takové hodně do dřeva, „borového jehličí“ a tak. Od dalších dvou výrobců jsou víc do ovocna, jsou tam lehce meruňky a tak. Nic z toho mě úplně nenadchává, aspoň pro mě je to spíš oblast do směsí, než že by se nějak výborně držela sama o sobě.

Za zmínku stojí především 2003 Dayi Bada tuocha (dostupná od Finepuer/Sampletea), hodně příjemně zrající čaj, plný zahradního ovoce různého stupně zralosti, vcelku dobrota.

Bulang

Velká oblast, která je schopná vyprodukovat poměrně širokou škálu chutí. Zamlada jsou tamní čaje leckdy k pití vcelku obtížně (jsou až moc silné a hořké), nicméně především s věkem nabývají mnohem zajímavějších vlastností. Vidím dva hlavní směry, kterými čaje z Bulangu mohou zrát: Zaprvé, do suchého dřeva, někdy s příměsí kouře, či kůže (jako z kabelky). To není zrovna sexy kombinace (zastupuje ji např. 2008 Menghai Peacock of Menghai). Naopak, některé Bulangy vyzrají do velmi luxusních, sladkých, tmavě medových kousků, někdy i s příměsí zahradního ovoce (např. 2003 Bulang Ji Pin, do jisté míry, i když o úroveň slabší, 2001 tribute golden melon od Finepueru, dále 2005 Menghai Gu Cha, tam je 65% toho lepšího typu Bulangu). Dobré Bulangy jsou opravdu krásné čaje. Trochu problém je, že u mladého Bulangu není úplně jasně poznat (nebo já to neumím), jestli půjde spíš do dřeva a kouře, nebo do tmavého dobrého sladka.

Já sám mám dobrý Bulang hodně rád, ty čaje jsou silné a energeticky nabité. Nicméně mnoho z nich není nic moc a dlouho nejsou zrovna příjemné. Taky mi přijde, že Bulangy nesnášejí příliš suché zrání a mají právě tendenci dřevnatět.

Laobanzhang, Xinbanzhang, Laoman’e

Tyhle tři vesnice leží v Bulangu a jsou samy o sobě poměrně známé. Respektive, známý je hlavně Laobanzhang, po léta jedna z nejdražších (a nejpadělanějších) oblastí. Tamní čaje s věkem získávají moc příjemnou chuť, „stone fruit“ – já bych to popsal jako zahradní ovoce smíchané s lehkou hlínou po deštíku, velmi svěží a příjemné. Čaj má speciální druh docela silné hořkosti, která se však rychle transformuje do příjemných svěžích tónů. Ta hořkost má tendenci s věkem odezrát pryč. Dobrým zástupcem je „klasický“ Banzhang – 2005 Gan En Banzhang. 2001 Gu Puer Banzhang je vcelku ok, ale nic hvězdného. Pravý Banzhang se docela těžko shání. Z mladších jsou na Yunnan sourcingu k dispozici produkce Gu Ming Xiang, či Hai Lang Hao, ale obojí je dost drahé a nijak výrazně dobré.

Xinbanzhang (mladý banzhang) se často používá k napodobení Laobanzhangu. Pro mne osobně je to náhrada dobrá. Základní spektrum chutí je totiž podobné, odlišit Xinbanzhang od Laobanzhangu jde především podle toho, že hořkost Laobanzhangu se do příjemných tónů transformuje rychleji než u Xinbanzhangu. Jakýsi 2005 Banzhang, myslím, že právě z Xinbanzhangu, mají (či měli) ve Finepueru, když se zeptáte mailem. Je dobrý, docela podobný Gan En Banzhangu. Mladý Xinbanzhang z Yunnan sourcingu je taky docela fajn, ale potřebuje ještě dlouho zrát.

Lao Man’E je další oblíbenou náhražkou za Laobanzhang, ale na rozdíl od Xinbanzhangu už je docela daleko. Hlavní poznávací znamení je poměrně charakteristická hořkost, která trvá dlouho a nerada se pouští jazyka a úst. Pro někoho je nepřekonatelný problém. Ty čaje mají leckdy tendence jít do docela pěkných chutí, ale té hořkosti se zbavují jen obtížně… Jako příklad dostupného a chutného (není tak hořký a naopak je docela sladký) čaje z Laoman’E bych doporučil Four peaks od Tea Urchina. Ještě se dá Laobanzhang/Laoman’E směs od Hailanghao, ale poměr cena/výkon mi přijde poměrně slabý. Problémem čajů z Laoman’e, je, řekl bych, blízkost Banzhangu – z čehož plyne vysoká cena při nijak jasně výborné kvalitě.

Na závěr – tyhle oblasti okolo Banzhangu se docela hojně padělají a pokud narazíte na levný Banzhang, tak to skoro určitě Banzhang nebude. Někdy (2007 Banzhang tuocha od Banzhang/Menghai company – oni se pořád přejmenovávají), co byla na Finepueru (než jsem ji vykoupil J) aspoň myslím část listí z Banzhangu obsahuje a obecně je to charakterově podobné (tato konkrétní tuocha hlavně Xinbanzhangům, co jsem měl). Naopak třeba ty koláče Banzhangu, co prý dělali lidé z Shuangjiang Mengku, jak jsou na Yunnan sourcingu překvapivě levně, s Banzhangem imho nemají nic společného a je to obyčejný, poměrně nezajímavý Bulang.

Jinggu

Pro mě dosti nezajímavá oblast, ty čaje jsou typicky neurážející, ale zároveň ne moc zajímavé („slavná“ tuocha z 2009 od teanetu je myslím výborným příkladem totálně nezajímavého čaje). Špičkové gushu Jinggu je prý bohaté na qi… no, ještě jsem takový čaj nepotkal.

Za zmínku stojí 2003 Bailong Te ji Jinggu, je to velmi slušný čaj a velmi slušný čaj z 2003 pod 70 dolarů je dobrá věc. Dobře pitelný (nicméně imho za nesmyslnou cenu) je 2010 Xizihao Laowushan.

Jingmai

Řekl bych, že je to oblast lehoučce prokletá… Protože puerhy z Jingmai jako mladé chutnají hrozně hezky, svěže, je tam taková příjemná pronikavá ovocnost a tak; problém je, že nezrají moc dobře, aspoň ty kompletně z Jingmai – vyvíjejí si tóny červeného čaje a naopak klasické tóny zralosti moc nevznikají. Nicméně to není nic proti ničemu, neříkám, že Jingmai je špatná oblast, to vůbec ne. Jen bych je nenechával zrát 10 a víc let. Po pěti letech můžou být naprosto v pohodě a dobré (a pokud nemáte nachutnané starší, tak byste nejspíš ani netipli, že můžou kdy mít problém).

Jingmai ze starých stromů, vyšší úrovně, které mimo chuti nabídnou i pěknější pocit v ústech:

·         2012 Chawangpu Jingmai Da Zhai – ne totálně klasické Jingmai (někomu tam schází ta klasická řízná ovocnost), hodně jsou cítit staré stromy, velmi slušná záležitost.

Jingmai „základnější“, ve kterých jde hlavně o chuť:

·         2007 Hai Lang Hao Jingmai – teď mi přijde blízko svého vrcholu, velice příjemný čaj, hluboký, sladký, dobrý.

·         Longfeng green label 2009 – taky dobrý Jingmai čaj za solidní cenu. Ale už se asi nedá moc sehnat.

·         60g minicake Jingmai – překvapivě dobrý a chutný Jingmai koláček. Pokud ho koupíte bez podivné přirážky místních obchodů (a pokud vám do toho nějací čajovníci nepřimíchají jakýsi tmavý čaj :P), tak na běžné pití parádní věc.

Jingmai typu „proč Jingmai nezraje dobře“

·         2001 He Shi Hua Jingmai – kdysi poměrně luxusní čaj, teď ale odchází spíš k červenému čaji, v puse taky nijak úžasně speciální pocit.

·         2003 Cha Bao Jingmai – taky žádná hitparáda. Krása mládí je fuč a místo toho nepřišlo nic moc skvělého.

Lincang

Lincang je oblast velká, nabízí spoustu chutí, nemám ji zatím tak dobře přečtenou, jak bych chtěl. Na druhou stranu, čaje z Bulangu a Yiwu mi v průměru přijdou o dost zajímavější, přijde mi, že Lincang hraje spíš až třetí housle.

Rodinu zajímavých čajů z Lincangu reprezentuje Longfeng Purple Label z 2010, velice dobrá záležitost, s tóny manga, exotičtějších ovocí a tak. Podobný (a imho lepší, byť o fous dražší) je Yun Pin od Shi Kun Mu, taky z 2010. Mám trochu pochybnosti o zrání tohohle typu čaje, ale nemám to podložené, je to spíš intuice. 

Teď dvě podoblasti: Mengku a Yongde 

Mengku

Jedna z dvou podoblastí Lincangu. Nabízí poměrně širokou škálu chutí, ale přijde mi, že hlavní jsou dvě – ne moc zajímavá trpká dřevitá (většina „horších“ Mengku), či lehce ovocná (spíš do bobulí/ne moc zralého zahradního ovoce). Pěkní zástupci té druhé kategorie jsou třeba z produkce Yunnan sourcingu Bang Dong, či Bang Ma. Hodně čajů z Mengku má tendenci s věkem tu ovocnost trochu ztrácet (jde do určité kořeněnosti), naopak získávají na kafru a lehce na dřevitosti. Proto někteří lidé tvrdí, že nezrají dobře. Já s tím +- souhlasím, ale situace není zdaleka tak zlá jako u některých jiných oblastí. Výborný kus zralejšího Mengku je slavný 2001 Shuangjiang Mengku Yunayexiang (též známý jako Original aroma from the wild), zároveň to je bezva ukázka dobrého skladování. K dispozici je u Bana tea company. 200 dolarů za koláč není málo, ale nemám s tím problém, ten čaj je fakt dobrý a na to, jak je slavný, to není tak zlé. Mají i menší kusy. Bana tea company bere čaje hlavně z Bestteahouse v Hongkongu, tj. jde o sušší až „natural“ hongkongské skladování, velmi dobré.

V rámci Mengku leží dnes docela známá oblast Bingdao. Známá je tím, že v ceně dnes předčí i Laobanzhang. Něco plánuji nachutnat, ale moc se do toho nehrnu, protože velká část ceny čajů z Bingdao je daná investiční bublinou.

Yongde

Obecně Yongde tolik rád nemám, je odtamtud dost levných, nevýrazných čajů, jdoucích do kouře a dřeva, nic, co by člověka zaujalo. Některé jsou ale lepší, např. 2012 Wujiazhai od Yunnan sourcingu mi přišel ok.

Da Xue Shan

Výjimku z především levných čajů, které Yongde chrlí, tvoří Da Xue Shan (pozor, Da Xue Shanů je víc…); ono je to vlastně na pomezí Mengku a Yongde. Čaje odtamtud jsou prostředně drahé, v chuti ne třeba až tak moc výrazné, ale nerušivé a mají často čitelnou qi – energii čaje (ať je to co chce) a velmi dobrou aktivitu v ústech. Dobrý příklad je 2009 Yongde Daxueshan co má Finepuer – za 500g dáte 58 dolarů, což z toho čaje činí jeden z nejlevnějších čajů s výrazně dobrým pocitem v puse a s energií, který znám.

Mangfei

Ano… tak Mangfei opravdu nemám rád, považuju to za nejspíš úplně nejzoufalejší oblast, ve které se puerh standardně dělá. Vesměs všechny Mangfei, co jsem měl, měly náběh do kouře, nic moc příjemných složek, slabota. Budoucnost ve zrání? Pochybná. Jediný slušnější čaj z Mangfei co jsem potkal je Longfeng Blue Label z 2009, který se dá pít. Nicméně dneska už bych taky investoval peníze jinam.

Nannuo

Nannuo je poměrně blízko Bulangu (severovýchodně) a je to poznat, některé čaje z Nannua se podobají některým z Bulangu. Jako mladé se typicky pít moc nedají (pokud nemáte železný žaludek), často obsahují takovou tu „zelenou puerhovou agresivitu“. Některé jsou docela kytičkové, ty jdou pít i zamlada, ale převahu tvoří, v tom, co jsem pil, spíš drsnější čaje, s tóny kůže a tak. Nicméně, jak nemám rád mladé Nannuo, tak po takových 10 letech se dostávají do jiných a podstatně příjemnějších dimenzí. Docela dobrý byl 2001 Gu Puer Nannuo z YS. Velice dobré bylo 2003 Nannuo od Wistaria tea house (2004 už se sem pomalu vydává na cestu, určitě o ní pak napíšu na blog, prý je ještě lepší než 2003). Ty čaje nejsou třeba nějak „příjemné“ ve smyslu jednoduché ovocnosti/sladkosti (i když obojí trochu mají), ale ta kůže z mladých let se tam transformuje do velmi dobré kůže a živočišnosti, působí to hodně luxusním a hedvábným dojmem (docela mi to připomíná špičková, či skoro-špičková Syrahová vína z Languedocu). Každopádně takovéto dobré čaje z Nannuo už taky nejsou nejlevnější, třeba ten z Wistarie je k mání za 140 dolarů (resp. asi už za víc, protože 1.4. zvedli ceny).

Pasha

Hora mezi Bulangem a Nannuo (někdy se to řadí pod jednu z těch oblastí, pokud vím, tak častěji k Bulangu). Bohužel se tam produkuje z čajovníků i dost červeného čaje. Proč bohužel? Protože se tam dá sehnat velice slušný puerh! Mladé čaje z Pasha mi přijdou spíš marné, nic moc, je to takový ne výrazně příjemný „univerzální puerh“. Ale po takových 6-7 letech zrání se začínají dít zajímavé věci. Subjektivně mi přijde, že ty čaje pak mají určitou složku podobnou Banzhangu, taková ta směs lehké hlíny po deštíku a zahradního nazrálého ovoce, s trochou medu. Nicméně u Pashů mi to přijde takové maličko „bylinkovější“, je to prostě trochu jiné. Každopádně to je taky moc příjemné. Když už se čaj transformuje do tohohle spektra chutí, tak je pak velká síla čaje naopak příjemná – např. Haiwan Pasha z 2006 se dá zalévat znovu a znovu a je pořád super. Jen pozor na skladování – v mém domácím (23°C, 65-75% relativní vlhkost) se ten Haiwanský Pasha rozvíjí výborně, ale když jsem nedávno nachutnával kousek, co zrál těch 7 let jen v suchém Kunmingu, tak to nebyl vůbec zajímavý, ani výrazně dobrý čaj. Tj. se domnívám, že Pasha, obdobně jako Bulang a Nannuo, nemá rád moc sucho, protože dřevnatí.

Ten Haiwan Pasha je myslím skoro jediný běžně sehnatelný Pasha, co stojí za řeč. Moc dobrá byla 2002 Pasha cihlička, co prodával Longfeng, ale ta byla bůhvíodkud a je otázka, jestli ještě jde sehnat. Yunnan sourcing dělá mladé koláče z Pasha… těžko říct, kam se vyvinou. Přijdou mi zatím ok, ale ne třeba na pití už teď. Jinak, teď si ještě vzpomínám, Haiwan ještě dělal půlkilovou cihlu, z 2009. Chuťově podobné jako koláč z 2006, ale slabší materiál, ne tak staré stromy, tj. pocitově ne tak dobrý čaj. Ale byl levný a přijatelně dobrý.

Wuliang

Wuliang… další levná oblast. A z dobrého důvodu. Ještě jsem odtamtud neměl čaj, který by dělal výrazně slušný pocit v puse, nebo měl citelnou/čitelnou energii. A v říši chuti taky zrovna žádná hitparáda. Wuliang používá Xiaguan do svých základnějších blendů, což myslím mluví za vše (před dvěma roky jsem se donutil a prochutnal skoro všecko co od Xiaguan na YS bylo… už bych to neopakoval – nuda, nuda, šeď, kouř; jen 1-2 výjimky). Někdo si pochvaloval 2011 Wuliang od Yunnan Sourcingu, ale mě to teda nezaujalo, jediná pozitivní věc byla nízká cena. Skoro všechny Wuliangy mají v sobě takový, pro mě poměrně nepřátelský, kouř, často dost tabákový. Není vyzkoušené, že by zrály dobře. Proto do Wuliangů neinvestuju. Jediné slušnější Wuliangy, co jsem potkal, byly od Fu Cha Ju – 2006 a 2008. Ale nemůžu říct, že by mě nadchly, oba mají své problémy (i když ten 2008 by pravděpodobně dost lidem chutnal, když jsem ho někomu uvařil, tak si ho vlastně všichni – nepuerháři - pochvalovali).

Nicméně tady rovnou upozorňuju, že znám i lidi, kteří mají Wuliang rádi z hlediska poměru cena/výkon… tj. to, že já ho nemám rád, rozhodně neberte jako univerzální pravdu.

Yiwu

Pro mnohé královská oblast (a pro mě určitě jedna z nejzajímavějších). Někdy se říká, že Banzhang/Bulang je král a Yiwu je královna puerhu…  V Yiwu je dost bezvadných starých stromů (resp.aspoň z nich je dost čaje), s velmi pěkným a výrazným chlazením v ústech a dobrou energií. Nicméně i plantáže v Yiwu často produkují velice solidní čaj (což se často o plantážích jinde říct nedá).

 U Yiwu je často k vidění určitá zvláštnost  při zrání, kdy čaj tak rok-dva po nalisování třeba na pět let „usne“ – ztratí zajímavost mládí a chvíli trvá, než se zase stane zajímavým, nějaký čas je tak trochu nijaký. Ale pak zase může být super.

Čaje z Yiwu mají společnou vysokou hustotu, sladkost, byť často nemají až tolik svěžesti, jako třeba Jingmai.

U mladých a střednědobých Yiwu (na rozdíl třeba od Bulangu a Nannua jsou mladé čaje z Yiwu dobře pitelné!) vidím dva základní směry – jednak chuť směrem do tmavého lesního ovoce (např. Purple Yiwu od YS, hlavně 2010 a 2011, některé kusy od od Yongpinhao), jednak do oříšků/hrozinek, případně časem i medu (2005 Changtai Peak of the Cloud, 2004 Xinfu Yiwu, 2009 Hailanghao Yiwuzhengshan), někdy s příměsí trochu kůže.

Starší Yiwu (+ případně čaje z Jiang Chen) si někdy vyvinou hezkou kombinaci složeného přezrálého ovoce a kafru (2003 Yiwu od teamasters/longfengu, či 2003 Yongpinhao Yiwuzhengshan, či tímhle směrem jde Jiangchen koláč od čajovny Wistaria). Moje nejoblíbenější Yiwu jsou trochu jiného typu, ale i tenhle typ si čas od času dám rád. Nicméně žádný z těchhle čajů mi nepřišel nijak výrazný, co se týče pocitu v puse, či energie, spíš šlo o tu chuť.

Některé puerhy jdou do slaďoučké „zralosti“ – hlavně když se uskladní trochu ve vlhku (ale ne moc) – takové výborně medovo-karamelové Yiwu jsou např. 2001 Jinchanghao (od Essence of Tea), či 2002 Ancient spirit Yiwu (od YS) – hlavně ten druhý je vzhledem k ceně podle mého zcela výborný. Případně trochu tím směrem jde 2001 Baopuxuan Yiwu, který se i v ČR objevil.

Trochu sušší a taky skvělý, sladký, medový, bohatý, byl Yongpinaho Yiwu z 2001. Ale už bohužel moc nejde sehnat, zdá se.

A za zmínku taky stojí Zi Pin Yiwu z Wistarie – pro mě bombastická energie, velice příjemná chuť (k oříškům a tak), super čaj. Díky tak jasné energii je pro mě tenhle kousek příkladem opravdu výborného čaje.

Hodně starých klasických čajů mělo nejspíš velkou část lístků z Yiwu. A když ochutnáváte trochu zralejší Yiwu, tak je vidět, že tam je určitá podobnost. Bohužel, hodně dobré čaje z Yiwu nejsou úplně levné - ale to nakonec nejsou skoro žádné výrazně dobré čaje.  

Teď, několik oblastí, u kterých jsem měl víc čajů, které tvoří většinový dojem… Výhoda je, že různé obchody (Yunnan Sourcing, Tea Urchin, dílem i jiní) Yiwu prodávají na úrovni vesnic, tudíž se to dá docela dobře prochutnat.

Dingjiazhai

Nic extra oblast, vysoká hustota a sladkost, leckdy chuť cukrové třtiny a spousta „malých chutí“, které se ale se zráním ztrácejí. Neměl jsem žádné starší Yiwu, u kterého by se dalo prokázat, že je odsud, ale už ty mladé čaje mě moc nenadchly. V puse dobré, hutné, sladké, ale nějaká centrální chuť mi takřka vždy chyběla. Nicméně do směsí to může být dobrý materiál, i proto, že nestojí tolik.

Gaoshanzhai

Tak tohle už je jedna z dost drahých oblastí, chuťově už je taky vcelku výrazná. Když je mladá, tak je ovocno-květinová, s věkem se přidává příjemná kafrová složka a chuť čaje se zajímavě mění. Každopádně jde o docela výrazné čaje, myslím, že pro mnohé je tohle „klasické Yiwu“. Já mám raději Guafengzhai, nebo ještě raději směsi a nechce se mi platit tolik, co za Gaoshanzhai obchodníci chtějí… Navíc mi přijde, že je docela citlivý na to „usínání“ Yiwu a nechce se mi čekat pět let, než to budu moc pít.

Guafengzhai

Hodně specifická, poměrně těžko popsatelná oblast. Chuť je velice výrazná (asi mi přijde v Yiwu taková nejsilnější, nejvíc explozivní), je to jakoby směs různých tmavších ovocí, dřevin a takové „Yiwuovatosti“. Bohužel se to těžko popisuje. Náznak dobrého Guafengzhai je třeba podzimní produkce z 2010 od Yunnan Sourcingu. Jarní (převážně lepší než podzimní) Guafengzhai má třeba Tea Urchin, ale není to nejlevnější záležitost. To už bych osobně investoval do starších čajů.

Luoshuidong

Zkracován na LSD… No, účinky má slabší, řekl bych. Snad ještě nevýraznější než Dingjiazhai. Taky hutná, sladká, ale chuťově docela nevýrazná oblast, taky nestojí tolik. Ty čaje jsou na pití fajn, nic proti nim, ale raději mám směsku z Yiwu, která bude mít vyvážené chuťové a mimochuťové složky.

Yiwu – okolí

Poblíž Yiwu se vyskytuje několik specifických oblastí, které se někdy řadí k Yiwu. U Manzhuanu se o tom třeba dá bavit, tam podobnost je, ale třeba Xikong je už docela jiná věc.

Mangzhi

Kousek stranou od Yibangu a Xikongu, i chuťově má z obou něco. Já měl vlastně zatím jenom mladé, velmi mě zaujal 2012 Mangzhi huan co má Chawangshop – levný čaj, velice, ale obsahuje i část starších stromů, hutný, příjemný čaj s milou lehkou ovocností.

Manzhuan

Docela dost klasická oblast, ale mě zatím nic odtamtud moc nenadchlo. Je to vcelku podobné Yiwu, takové tmavé, příjemné chuti, často do ovocna, ale vždy mi něco chybělo. Asi nejlepší mi přišel 2004 Manzhuan od Shi Kun Mu, ale ten stojí tuším asi 120-140 dolarů za koláč a v té cenové hladině bych si už vybral spíš něco jiného. Nicméně je to pořád výtečný čaj, moc hezky zrající (a v dobrém prostředí), takže je to určitě milý přírůstek do sbírky lehce zralých čajů.

Yibang

Oblast zajímavá tím, že částečně se tam pěstuje malolistá odrůda čajovníku (jako v Jingmai) – díky tomu někteří říkají, že čaje z Yibangu nezrají dobře. Já si to osobně nemyslím. 2004 Yibang od Shi Kun Mu považuji za jeden z nejlepších čajů do 100 dolarů za koláč, je velice vyvážený, hustý, sladký, do medu, oříšků ale je tam i pěkný kafr (lehký) a lehce tmavá ovocnost. Taky nějaký 2002 Yibang co jsem dřív měl zrát docela pěkně (určitě ne stejně špatným směrem jako Jingmai). Z mladých pak určitě můžu doporučit jarní Yibang od Yunnan Sourcingu, z roku 2010 (ale předpokládám, že i jiné ročníky budou dobré).

Xikong

Tahle oblast se jako „jednooblasťová“ začala dělat docela až nedávno. Vlastně to dělá hlavně Scott z Yunnan Sourcingu. Má to něco společného s Yibangem, ale často v čajích z Xikongu cítím určitou „žvýkačkovinu“, takovou zvláštní svěžest, kterou tam ani moc nepotřebuji. Ale dost lidí má čaje z Xikongu rádo, takže za zkoušku to myslím stojí. Možnosti zrání netuším.

Youle (též Jinuo)

Oblast trochu překvapivě levná a chutná. Možná nižší cena je daná tím, že u čajů z Youle jde typicky hlavně o chuť, jiné složky nebývají tak výrazné.

Čaje jsou to většinou hodně příjemné, po mírném vyzrání často s tóny zahradního ovoce, lučních květin a lučního medu. V tomhle ohledu dělá bezvadné čaje z Youle hlavně Jinuoshan TF (tea factory), jejíž produkty se dají koupit v Yunnan Sourcingu, či Chawangshopu. Jen je ta továrna vedena očividně poněkud chaoticky… někdy člověk ve stejném obalu dostane různý čaj, někdy naopak v různých obalech stejný čaj. Další fajn Youle (hodně meruňkové a ovocné) je od Yunnan sourcingu, z 2010, taky nestojí moc.

V Youle mi přijde snad nejcitelnější rozdíl mezi jarními a podzimními čaji. Podzimních Youle jsem několik měl a nikdy více… je to často zvětralé, nevýrazné, nic moc. Když znáte jarní Youle, tak si tam třeba chybějící chutě umíte domyslet, ale není to to pravé ořechové.

Nepřijde mi, že by Youle samo o sobě mělo úplně tendence zrát do „klasického“ zralého puerhu a žádné Youle před 2000 neznám… Těžko říct. Ale určitě je možné nechat čaje z Youle zrát třeba 10 let, jde jim to.

 

Takže to je pro dnešek všechno. Oblasti které jsem vynechal a které si třeba můžete vygooglit: Gedeng, Hekai, Mengsong, Ailao, Baoshan, Fengqing, Manmai, Mengla.

Dáme příště producenty? 

Obrázek uživatele Spachal

Zadna reakce na dalsi

Zadna reakce na dalsi perfektni clanek? To je ostuda!! :D

Za me opet podekovani, protoze napiti ruzych oblasti je pro me zatim faze, do ktere jsem se jeste nepropracoval. Takze jsem opravdu vdecny za realne zkusenosti a klobouk dolu pred temi investicemi, ktere tomu musely predchazet! :]

Na zaklade informaci se mi porad v hlave honi napad objednat z YS ctyrkolacovy set 2004 Guoyan, necham sam sebe prekvapit, zda zvitezi ratio spolu se zustatkem na uctu, nebo chut :]. Ale asi to skonci 'jen' u vzorku ..

Obrázek uživatele Pyroh

Guoyan spíš

Guoyan spíš nedoporučuju... nevím, co v 2004, ale všecko co jsem měl od 2005 dál byla dost hrůza... Kdybys chtěl, tak pro určitou představu se dá vzít vzorky od 2001 Gu Puer - taková ta série šesti koláčů. Ale taky to nakonec není až taková hitparáda, spíš je to horší materiál, co mi přijde (ale aspoň v dobrém skladování).
Jakub

Obrázek uživatele momotaro

Tento set si dovolím

Tento set si dovolím důrazně nedoporučit, neb jej mám, a jako vše ostatní od Guoyan, i toto bylo marné. V případě zájmu klidně pošlu po někom 8g x 4 zdarma a uvidíte sám. Jde o to, že se jedná o směsi a ne čisté pohoří, materiál jež byl použit, je marný, čaje jsou poměrně silně nalisované a v celkovém kontextu suchého skladu a kvality materiálu je to spíš průšvih (jde o osobní názor na tento konkrétní set, jež jsem si se zvědavostí sám pořídil)
Jediný studijní materiál jednotlivých pohoří, kde věřím v upřímnou snahu vybrat opravdu dobrý a reprezentativní materiál, je patrně toto : http://www.the-art-of-tea.com/publications/tea-teaching-publicmenu.html ke koupi tu http://tearomashop.com/products-page/puerh-tea-all/pu-erh-tea-kit/
Vím, že to není levné, ale dobrý puerh dnes není levný žádný. V různých setech 6 či 7 koláčů z různých hor většinou větší či poloviční část pokulhává s kvalitou, tedy jako soubor to pak není uplně moc k ničemu.

Obrázek uživatele Pyroh

Tyjo, to je brutální

Tyjo, to je brutální souprava :-) Jsem o tom četl v Art of tea, jsem nevěděl, že to ještě je k dispozici.

Ta cena je docela vysoká, ale pokud ty čaje jsou dobré, tak proč ne. Já jsem za své "samoukovství" za ty roky dal beztak daleko víc...
Jakub

Obrázek uživatele Wrána

Respekt, povedené články,

Respekt, povedené články, já sem si dost rozšířil obzor, pu-erhy piju rád, ale teprv teď sem se dozvěděl přínosné věci...